Tak trochu Den blbec
Úterý byl den blbec, že to ani nemůže vyprávět Anie, ale musí se do toho vložit panička. Když páníček přišel z práce, nevycházel z údivu, co ta naše příšerka doma zase vyvedla. V kuchyni se všude válel roztrhaný papír, ve kterém původně byl pouťový koláč od babičky, to si Anie ale šmákla, koláč jsme moulové nechali na stole. Úplně vidíme Anie, jak čmuchá kolem stolu a tu radost, když objevila, co se v papíru ukrývá…Po celém obýváku rozházené ovladače, bonbony a časopisy, které byly původně vysoko na skříní, ale na časopisech ležely právě ty bonbony, takže to byl asi důvod, proč se tam Anie šplhala a ještě přitom zvládla shodit kytku, chudák fíkus je o pár lupen chudší…Ale divili jsme se, že se Anie nepustila i do těch bonbonu, ale zřejmě byla už napuclá z koláče..
No aby toho nebylo málo, na posteli ležel rozcupovaný pelíšek, pelíšek den starý, pelíšek teda útoku Anie odolal, asi byla Anie zvědavá, co že je to měkoučké uvnitř pelechu…A to byl teprve začátek všeho.
Když byl Vráťa s Anie venku, potkal opravdu vypečeného pána…Anie totiž jakmile vidí cyklistu na kole a my jí neodchytíme včas, tak za ním peláší, hopsá a radostí štěká. Jelikož Vráťa Anie nestihnul připnout na vodítko, poprosil pána, jestli může zastavit, aby Anie připnul, jenomže pán byl bláznivý šílený cholerik a začal na ně řvát, že jde volat policajty, že máme mít košík a psa na vodítku, že prej jestli je těch případů napadení psem málo, hrůza hrůzoucí, pán byl v takovém afektu, že si nedal nic vysvětlit a dokonce se chtěl rvát…ani nechceme domýšlet, kdyby se Anie za tím pánem na kole rozběhla, co by jí ten chlap byl schopný udělat…
A pak se zase Anie předvedla jako pravý puberťák a lítala jak šílená, když jí chytne ten její čmuchací amok, takže jsme během chvíle viděli jen tečku na poli, jak si peláší po stopě. Když už jsme mysleli, jak se Anie vrací, přeběhla nám přes cestu a metelila na druhou stranu…A ještě ke všemu si Anie přinesla domů klíšťaka, držel se jí zuby nehty, mizera jeden, ale udolali jsme ho.
