Anienn z Kulivé Hory

Jaký byl víkend? Prima, pořád se něco dělo.V sobotu po obědě jsme byly s paničkou na dvouhodinové procházce ještě s mým milovaných Bosíkem a jeho Vlaďkou. Jak se udělalo hezké počasí, tak jsme pořád po cestě někoho potkávali. Já jsem z toho samozřejmě měla radost, ale jakmile nás viděli majitelé malých hafíků alias gaučáku, honem brali své chlupáče do náruče, jako kdybychom jim měli něco s Bosíkem udělat, vždyť my jsme si s nimi chtěli jen chvíli pohrát a zase uhánět vdál…

Když jsme přišly z procházky, chtěla jsem zalézt a schrupnout si, jenomže panička mě pořád rušila. Začala snášet věci, pořád něčím rámusila, dávala je do takové obr tašky, a když jsem viděla i svoje misky a deku, věděla jsem, že se vyráží na výlet, jupí.

Jeli jsme na Rybárnu na maringotku za kamarády. Tam já to mám moc ráda, po velkých loukách u Berounky si můžu běhat dle libosti a vyčmuchala jsem i srnce se srnečkou. Dokonce se na nás koukal i zajíc, zálibně sledoval, jak si čmuchám srnčí stopy a určitě se radoval, že jsem si ho nevšimla, páč by jinak musel vzít přede mnou do zaječí J

Večer se chvíli sedělo u ohýnku a pak se šlo do hospůdky. Po příchodu do hospůdky jsem musela zmapovat terén, prošmejdila jsem kuchyň, co kdyby tam bylo něco k snědku. Ještěže majitelé hospůdky jsou veselé nátury a máme tu téměř rodinné zázemí, takže jsem si mohla čmuchat podle chutí. Domácímu jezevčíkovi Denisovi jsem hned sebrala hračku a pelášila si s ní hrát. V hospůdce se nic extra nedělo, takže jsem spokojeně utahaně spinkala.  

Hospodský povaleč

ovaleč

Za to v noci ve stanu to bylo dobrodrůžo, cokoliv se kde šuštlo, jsem náležitě vyštěkávala, takže máme dokonalý přehled o všech ostatních kamarádech, kteří se v průběhu noci trousili spát. Samozřejmě jsem se nacpala k paničce do spacáku, přeci nebudu mrznout, takový otužilec nejsem, ale asi by nám měla panička pořídit větší spacák, páč když jsem chtěla převalit na druhý bok, panička mi drobet překážela.

V neděli ráno jsem si čmuchala po loukách, ty moje lemry, teda jako páníčkové, si klidně chrupali ve stanu a vůbec si mě nehlídali, takže jsem si je musela ohlídat sama. Sem tam jsem jim vlítla do stanu jako torpédo, řádně je oblízla, pošlapala nožkama mokrých od ranní rosy, aby už konečně vstávali.

Když se ti moji páníčkové konečně vykýblovali ze stanu, vyrazili jsme ještě na procházku a cílem byl hrad Krašov, který se tyčí na Berounkou. Taky vám musím povědět, že jsem prvotřídní hérečka. Valím si to lesem, nožka mi uklouzne po kamení a musela jsem udělat řádné drama. Jakmile jsem si zvrkla nožičku, začala jsem řvát jak na lesy, páníčkové mysleli, že nejmíň nemám nohu podle toho šíleného řevu. Honem ke mně běželi, mě zkontrolovat, takže jsem ve svém dramatickém výstupu ještě přidala na intenzitě…no to víte, že mi vůbec nic nebylo, během minutky jsem se oklepala a uháněla jsem zase dál. Odpoledne jsem přijela domů celá uťapaná, ani jsem nebaštila a honem zalezla a spinkala jsem vkuse až do večera.

Dokonce ještě dneska jsem prospala celý den. Páníčkové nevěřili vlastním očím, když přišli domů z práce a zjistli, že nikde není nepořádek po mém celodenním úřadování v bytě a to není zas tak u mě zvykem.  Fotky z víkendu tady